Sean – v léčení

3.8.2018 – z důvodu neustále se měnícího stavu u Seana, jsme se rozhodli dát už ho pouze k virtuální adopci…. Bohužel dle vyjádření paní veterinářky u něj opravdu není jasné nic… může tu být několik let, ale také může odejít za pár měsíců .  Každý den musí 2-3x inhalovat, musí být v co největším teple a suchu…. Bez inhalace to nedá, teď v těch vedrech jen leží v koutě a sípe, ožívá na noc, kdy se lépe dýchá….
Sean vlastně už své anděly má, jsou to Rita s manželem. Opravdu jim moc děkujeme za úžasnou péči a starost, kterou Seanovi ve dne v noci věnují.
Proto padlo i rozhodnutí, že bydleníčko u nich se mění z dočasného na trvalý. Z důvodu nečekaných veterinárních výdajů si ho necháme stále pod Srdcovkama – pokud se chcete i vy stát virtuálním páníčkem, budeme moc rádi – přispívat Seanovi můžete jakoukoliv částkou na náš transparentní účet 2200922885 / 2010 – děkujeme, že nám pomáháte pomáhat.

——————————————————————————————————————————————————————————–

Sean (Šón, jako Sean Connery :-)), kterému říkáme taky Šonýn, Šónínek, Šónítko apod. Zdá se, že na jméno už slyší. Je to hravý klučina, nyní má přes 2 kg, možná to bude v budoucnu statný kocour, ale prozatímní život v kolonii opuštěných koček mu tedy nepřidal. Je prý z 5 letošních koťat, která se narodila někdy v létě. Všichni sourozenci umřeli, jediný Sean přežil. Má problémy s plícemi, dle veterinářky si zřejmě ponese následky celý život, možná nějaký šelest či chronické obtíže, to ještě ukáže budoucnost. Takže pokud by měl žít v domě s výběhem, pak ovšem s neustálým přístupem do tepla, anebo jen do bytu. Má krásný jemný kožíšek, velice kvalitní, bílo-mourovatý a nádherná mandlová očiska. Jakmile zjistil, co je to hlazení, tak je jako vyměněný, miluje mazlení, neseká ani nekouše, hned si lehne na záda a nechá si hladit a drbat bříško a krk. Dostal 2. convenii, stronghold, denně mu čistíme uši, ale už se to lepší a je vidět, že se mu rozhodně ulevilo. Už také honí plyšové myšky a míčky, má obrovskou chuť do života, zajímá ho dění za oknem. Z kolonie je zvyklý na další kočky, takže by jistě uvítal nějakého kočičího kamaráda či kamarádku.

22.2.2018 – a jak se má Sean v dočasné péči? Dle dalších vyšetření se bohužel zjistilo že má nenávratně poškozené plíce, ještě je tam problém s tlakem na srdíčko, které je nějak posunuté a ještě k tomu se musí strašně namáhat, neb plíce nestačí na kyslík… Dostal tedy prášky na podporu srdíčka a také na to sípání, tedy na chronickou více méně bronchitidu. Ještě mu přidávám vitamíny, ale že by se sípání nějak měnilo, to ne. Aspoň se to – Bohu díky – nehorší. Mezitím postupně, pomalu, ale celkem jistě pokračujeme v socializaci tohohle prďolína. Díky Bohu, že se podařilo ho lapit, kdyby byl venku ještě chvíli, už by to byl průšvih, nejen ze zdravotního hlediska. Bylo to opravdu za minutu celá. Je vidět, že s lidmi to opravdu neuměl. Od 20.1. ve smečce s Maxem (velký drsoň), Melísem (hodný strejda, co si s Seanem hraje) a Sheilou (babička, která Seana vychovává). Velká pomoc od celé smečky. Od tohoto týdne (5.2.) už se Sean nechá občas normálně pohladit. Nezdrhá, když něco zaslechne, nestresuje se, když se někdo pohne. Musím u nich sedět, když ráno a večer jedí, protože Sean stále neví, zda se mu někdo nevrhne na misku, pořád si tahá jídlo z misky někam do „bezpečí“, hlavně ňamky. Lepší se to, ale ještě to chce čas. Záchod zvládá, i když občas jen tak do nějakého vleze a rozhází písek všude kolem. Má trochu hloupý zvyk, že když někdo ze smečky jde na záchod, tak on musí jít a čučet přímo na výkon, to ostatní strašně znervózňuje, ale Sheila a Max kdyžtak zasáhnou. Je to občas trouba, provokuje a pak se diví. Jednou se nechal vzít, posadila jsem si ho na klín a na cca 10 min se zklidnil, jen seděl a nechápal, že je něco tak skvělého jako hlazení na měkkém a teplém. Už objevil radiátor a „hotbox“, tedy krabici s průduchy, kterou vyrábíme pro Sheilu každou zimu. Tak tuhle „sauničku“ si občas zabírá pro sebe a teplíčkuje se. Snad to trochu pomůže. Dnešní posun: leží a spí na škrabadle nahoře a když jde někdo kolem, tak se téměř ani nehne. To je zatím největší pokrok. Jinak strašně rád honí míčky, špunty od vína, zátky od minerálky, loví chlupaté myšky, nebo ruličku od WC papíru. Stačí mu zmačkaný papír a je štěstím bez sebe. Bohužel, má zvyk okusovat cokoli, co je z papíru, takže postupně likviduje Maxův kartonový domeček, což tedy nevím, jak si budeme před Maxem zodpovídat, neseženeme-li nový… Zřejmě nudou okusuje okraj koberce nebo škrábe roh stěny. Zvyká si pomalu, ale jistě, některá pravidla mu ještě unikají, ale pevně věříme, že časem pochopí i to, že na stůl se prostě nesmí. Miluje koberce, jakékoli měkké místo, pohovku, pelíšky na škrabadlech.

Zatím je v karanténě – v dočasné péči na Dobříši. Do adopce půjde po podpisu adopční smlouvy (povinná kastrace v dospělosti) a zaplacení adopčního příspěvku – více infa na tel: 604 105 492.